Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka o rodince křečků

Za sedmero horami a sedmero řekami žila rodina křečků. Tatínek, Majda, Jenda, Honza a zlá macecha. Měli hezkou noru schovanou na kraji meze, kde si dřív ještě s vlastní maminkou děti hrály. Macecha ale děti neměla ráda, pořád na ně pokřikovala, nehrála si s nimi a jednoho dne, když s nimi šla bez tatínka na pšeničné pole pro zrní, je schválně zavedla daleko do míst, kde před tím nikdy nebyly a tam je nechala. Děti se ztratily, plakaly a volaly, ale nikdo je neslyšel a nikdo jim nepřišel na pomoc.

Chvíli zůstali na místě, pak šli ani nevěděli kam, bloudili až došli k rozcestí s třemi cestami a tam se rozdělili. Majda po chvíli došla k chaloupce z pšenice, Jenda po klikaté cestičce došel k chaloupce ze žita a Honza, tomu to trvalo nejdéle, nakonec našel chaloupku z ječmene.

Všichni měli velkou smůlu, protože v chaloupkách žily zlé křeččí čarodějnice, které je chtěly sníst. Majda byla opatrná podívala se skrz okno a když čarodějnici uviděla hned utekla. Jenda zaťukal, ale když ve dveřích poznal čarodějnici a protože stál opatrně kousek od dveří také stačil utéct. Nejhůře dopadl nakonec Honza. Byl už z dlouhé cesty unavený a čarodějnici hned nepoznal, nechal se pozvat dál a už byl zavřený. I na něj se ale usmálo štěstí, když ho Majda s Jendou hledali našli chalupu třetí čarodějnice. Začali venku dělat rámus, čarodějnice je samozřejmě uviděla, šla ven a těšila se na trojnásobnou večeři. Místo toho, aby je ale chytila, utekl jí i Honza.

Pak už všichni tři konečně našli cestu domů. Když se vrátili našli jen tatínka, protože tatínek macechu vyhodil, a pak žili šťastně na věky věků.